|
1. chyba:
podklad Nejčastější chybou hned na začátku realizace je
podcenění přípravy podkladu. U novostaveb a samozřejmě u všech
"rychlostaveb", kde nemůže být ani řeči o vyzrálém
betonu, je největší riziko ve vlhkosti podkladních betonů.Tady musíme
být zvláště obezřetní a před aplikací vyrovnávacích stěrek vždy
měřit zbytkovou vlhkost podkladu. Samozřejmostí je i kontrola
povrchu na přítomnost cementového mléka, které vytvoří měkkou
separační vrstvu, na níž nic nedrží. Jeho odstraněním škrabkou
nebo odtrhnutím plochu připravíme pro další operace. I když jsou u
nás historicky nejrozšířenější cementové podklady, stále více
se objevují i podklady anhydritové (CaSO4). Tady je prověrka
a posouzení více než na místě. Citlivost půlhydrátu na vlhkost je
známa, méně známy jsou procentuální hodnoty, které musí podklad
před následnou další aplikací dosáhnout (viz. tabulka). Avšak téměř
neznámým aspektem je reakce vody (záměsová voda z cementových stěrek
nebo lepidel) s neutrálním sádrovým prostředím. Při postupném
cementu a v něm obsažených síranů společně s hydrátem hlinitým
a hydroxidem vápenatým vytváří agresivní voda objemové krystalky.
Vzniká krystalizační tlak, jehož vlivem se následně jednotlivé
vrstvy trhají a anhydrit bobtná (ztrácí soudržnost). Jedním
druhem těchto objemových krystalků je etrengit, který při svém
vzniku zvětšuje objem 2 - 4,5 x (v literatuře lze najít i 8x). K
tomuto jevu může dojít jak během několika týdnů, tak i let. K
eliminaci rizika přispívá vhodná aplikovaná penetrace.
|
 |
Samostatnou
kapitolou jsou rekonstrukce objektů, kde není naprosto jasné,
jaké materiály byly aplikovány na plochu v minulosti. V těchto
případech je skutečně nezbytné věnovat maximální pozornost
připravovanému podkladu. Měli bychom provést zkoušku
savosti, pokud jsou na ploše zbytky starých nátěrů, různobarevné
skvrny nebo zbytky lepidel, zkontrolovat, zda tyto materiály
nejsou mastné nebo vodou rozpustné. Předejdeme tím následným
problémům ještě včas. kdy se dá ledacos napravit vhodnou
penetrací nebo mechanickou úpravou. Nezřídka se stává, že
naši předchůdci v zájmu pěkného pohledu na beton plochu
napustili vodním sklem nebo nějakou "prima" disperzí,
která čeká na svou příležitost a ve spojení se záměsovou
vodou stěrky vykoná své. V takových případech právě zkouška
savosti může mnohé prozradit. Stačí na plochu nalít trochu
vody a počkat, až se voda vypaří anebo vsákne. Podle toho,
jak rychle se vsákne, lehce zjistíme, jak moc máme penetrovat. |
|
Nestabilní podklad, je
vidět stěrku, penetraci a část podkladního betonu.
|
Pokud se
voda vypaří a na ploše zůstanou bílé nebo jinak zbarvené
skvrny, může to svědčit o tom, že je plocha něčím napuštěná.
Jestliže se na ploše obleví rezavé skvrny, může to být
aplikací magnezitového potěru. Takové skvrny bývají mastné |
|
a při použití obyčejné penetrace
na bázi disperze se může stát, že nepřilne dostatečně k
povrchu. Při různorodém povrchu nebo při nejasnostech s přípravou
podkladu je dobré využít služeb technického servisu
dodavatele stavební chemie a nechat si navrhnout optimální řešení
pro danou situaci.
|
| PODKLAD |
Hodnoty dle CM
přístroje pro paronepropustné krytiny
|
Hodnoty dle CM
přístroje pro paropropustné krytiny
|
| cementové
potěry |
2,0
CM % |
3,0
CM % |
| cementové
vytápěné potěry |
1,8
CM % |
1,8
CM % |
| anhydritové
potěry |
0,5
CM % |
1,0
CM % |
| anhydritové
vytápěné potěry |
0,3
CM % |
0,3
CM % |
|
|
2. chyba: nesprávná volba stěrky
Zapomeňme na pionýrská léta
lití stěrek, tenkrát shrnovaných pod jednotný název "teralit".
Název se ujal díky jedinému výrobci a dodavateli (při vší úctě
k současným produktům stejnojmenné značky), jednak i pro
terminologickou jednoduchost spojenou i s jednoduchým chápáním
stavebního řemesla v letech minulých. Lití teralitů byla doména
nejlepších zedníků a jednotlivé divize si tyto "vyvolené"
půjčovaly ze stavby na stavbu. Vzpomeňme s úsměvem na dobu, kdy
se po vylití "teralitů" chodil stavbyvedoucí modlit,
aby "to vyšlo", ve fázi schnutí se nesmělo snad ani
zakašlat, aby se hmota nelekla, a když se překonal kritický
nejcitlivější týden, slavilo se o sto šest.
 |
Časy
se mění, stejně tak se mění nivelační hmoty i podklady
a prostředí, kde se tyto hmoty používají. Není zvláštností,
že se nyní nivelují dřevěné nebo ocelové podklady,
vyrovnávají se rozdíly od jednoho do několika desítek
milimetrů, nivelují se plochy napodlahovém
vytápění, zkracuje se doba vysychání stěrek až do extrémů,
nivelují se podlahy v průmyslových provozech nebo exteriérech
atd. Pouze skuteční výrobci - specialisté si umí s takovými
problémy poradit. Vzhledem k tomu, že nivelační stěrky a
potěry stojí v dnešní době hodně peněz, neměl by se řemeslník
nebo stavebník spoléhat pouze na znalosti z druhé ruky, ale
měl by se pídit po kvalitních informacích servisních středisek.
Pouze tam nebo na inovovaných školeních se lze dozvědět
odpovědi na otázky typu: proč se používají na přípravu
směsí písky s kulatým zrnem, jaký je smysl vláken v
nivelačních stěrkách, proč nejsou vhodné jako finální
vrstva (až na výjimky), proč se nesmí stěrkovat ve více
vrstvách, proč je důležitá přestávka mezi mícháním
stěrky, jak se správně hmota rozprostírá a jak napojuje,
čím se liší jednotlivé hmoty a jakou tedy zvolit, jak řešit
dilatace plochy atd. |
| Přelitá stěrka |
| 3. chyba: vlastní provedení Zásada
číslo jedna při samotné aplikaci stěrek je v maximální
míře dodržovat předepsané mísení s vodou. Je třeba si
uvědomit, že tyto materiály jsou skutečně chemické sloučeniny
a ne pouze namíchaný cement a písek. Tím, že dodržíme
doporučené dávkování, zahájíme správnou chemickou
reakci, na jejímž konci bude perfektně vypadající
podlaha. Odchylka o půl litru do plusu proti předpisu může
daný materiál naprosto znehodnotit a míchání materiálu
stylem "přiměřeně, přiměřeně..." není
zrovna to pravé. |
| V lepším případě vytvoříme plochu
podobnou maskovací celtě a jen těžko budeme investorovi
vysvětlovat, že je to módní, a v horším případě
znehodnotíme plochu tak, že nás to bude stát peníze, čas
a hlavně to nejcenější - dobrou pověst.Při
aplikaci stěrek ve větších tloušťkách bychom se měli
vyvarovat vrstvení stěrky. Jednotlivé vrstvy se mezi sebou
nemusí propojit a ve výsledku vytvoříme plochu odlupující
se přesně po vrstvách, které jsme lili (častý obrázek u
staveb, kde se kombinují nivelační hmoty od různých výrobců).
Když už musíme plochu vrstvit, měli bychom mít na paměti,
že vrchní vrstva musí být vždy o něco slabší než
spodní. A spodní vrstva musí být dostatečně vyschlá a
opět napenetrovaná. Při nedostatečném vyschnutí spodní
vrstvy dojde k nesourodému vysychání vrstev a tím k velkému
smykovému pnutí. které způsobí deformaci stěrky a její
odtržení od podkladu. Často se zapomíná i na pružné
ukončení stěrky od svislých konstrukcí vložením dilatačního
pásku. Zejména silnější vrstvy si o "únikový
prostor" řeknou, bohužel, pro řemeslníka už je pozdě.
|
 |
| Špatně
zvolená penetrace,
podklad byl nesavý |
4. chyba: spěch
Samozřejmě bychom měli dbát pokynů pro aplikaci stěrek,
jako je teplota vzduchu, záměsové vody a podkladu.
Receptury současných stěrek se postupně přizpůsobují
nynějšímu stylu výstavby se všemi jeho neduhy, od porušování
jednotlivých technologických postupů až po nezdravou
rychlost dokončování stavebních děl. Jestliže je hmota
pochozí po dvou hodinách, je to doba skutečně nezbytně
nutná pro akceptovatelnou hydrataci. Ale po dvou hodinách je
již plocha pochozí pro ostatní řemesla a stavba
"nestojí". Průvan nebo otevřený prostor, na
který žhne slunce, tento proces neurychlí a stane se přesný
opak. Obecně tedy platí, že nic se nesmí uspěchat, a
když, tak jenom trochu..., ale vždy tak, abychom si mohli za
svojí prací pevně stát a abychom dělali čest svému řemeslu.
Nivelační stěrky jsou citlivé hmoty, které se umí při
správném zacházení odměnit. Nejen opticky - příjemnou
plochou vyzývající podlaháře nebo obkladače pro
kladení metrů, ale i příjemným pocitem z kvalitně
odvedené práce.
Autoři: Ing. Radek Hůla, Petr
Obraz, Schönox Foto: Schönox
|
|
|