protihluková podložka.
Vzhledem k tomu, že základní surovinou je dřevo s jeho
schopností přijímat a vydávat vlhkost a měnit tak objem,
i u laminátových podlah se projevují objemové změny
související se změnami relativní vlhkosti a teploty
v místnosti. Extrémní výkyvy těchto hodnot vedou k velkým
objemovým změnám a k zborcení podlahy. Obsah vlhkosti
v nosných deskách se může velmi lišit nejen v důsledku
klimatických podmínek, ale také podle typu dřeviny použité
k výrobě MDF nebo HDF desek, velikosti a rozptylu dřevěných

vláken, hustotě, průřezu, vlastnostem pojiva.
Pro odolnost laminátové podlahy je podstatná povrchová
vrstva. Podle jejího typu se rozlišují lamináty určené pro
různé zatížení, od lehkého domácího až po těžké zatížení ve
frekventovaných objektech. Při výběru vhodného typu podlahy
je proto nutné vzít v úvahu charakter daného prostoru.
Výrobci také nedoporučují instalaci laminátových podlah tam,
kde se předpokládá vysoká vlhkost, např. v koupelnách,
umývárnách. Ani při údržbě se na lamináty nemá dostávat

příliš vody.
Před pokládkou se lamináty skladují v horizontální poloze ve
vytápěném prostoru, při teplotě minimálně 18 oC a maximální
relativní vlhkosti 75 %. Při přepravě by neměly být

vystaveny povětrnosti.

Podklad
Obecně řečeno, každý podklad vhodný pro pokládku podlahových
krytin je vhodný i pro lamináty: stěrky (i s podlahovým
topením), podklady z deskových materiálů, dřeva, dlaždic
apod. Musí však splňovat některé podmínky. Pokud jde
o rovinnost, platí u nás požadavky ČSN 744505, Podlahy
- společná ustanovení. Maximální výškový rozdíl podkladu by
měl být 2 mm na dvou metrech. Podklad musí být pevný,
všechna poškození, i vlasové trhliny je třeba opravit.
U minerálních pokladů (betony, anhydritové stěrky apod.) je
důležitá vyzrálost, nesmějí překračovat povolené hodnoty
vlhkosti. K ochraně laminátových podlah před vlhkostí se na
podklad z minerálních látek (včetně dlažeb) pokládá
parozábrana, nejčastěji polyetylenová fólie. U podkladů ze
dřeva nebo z desek na bázi dřeva se musí zajistit ventilace,
nelze na ně hermeticky instalovat další vrstvy a klást
neprodyšné fólie. Fólie nejsou nutné ani na podkladu

s linoleem nebo PVC.
Laminátové podlahy jsou vhodné na podlahové topení, pokud je
výrobce takto označí. Před instalací se vyžaduje dokumentace
o teplotních křivkách při náběhu a chladnutí topení
a maximálních dosahovaných teplotách. Teplota povrchu před,
během a tři dny po instalaci laminátové podlahy má být
udržována přibližně na 18 oC. Po třech dnech se pomalu

zvyšuje na požadovanou hodnotu, nesmí však přesáhnout 28 oC.

Před pokládkou
Obecně vyžadují laminátové podlahy tyto klimatické podmínky
v místnosti: teplotu povrchu min. 15 oC, teplotu vzduchu
min. 18 oC, relativní vlhkost max. 75%. Nebezpečí hrozí
v novostavbách, které se staví stále rychleji a využívá se
mnoho stavebních materiálů s vysokým obsahem vody,
zvyšujících relativní vlhkost. Vysokou relativní vlhkost
signalizuje kondenzování vody na stěnách a dveřích, zamžení
okenních skel apod. V tomto prostředí nelze pokládat

laminátové podlahy, musí se vysoušet topením a větráním.
Před pokládkou výrobci doporučují ponechat lamely
laminátových podlah v originálním balení alespoň 48 hodin
v místnosti, kde budou instalovány, ve vzdálenosti nejméně

0,5 m od zdí.

Instalace
Plochu místnosti je třeba změřit, ověřit pravoúhlost
v rozích a rozvrhnou kladení lamel. Poslední řada lamel by
neměla být užší než 5 cm. Délka nejkratší lamely přiléhající
ke zdi kolmo na postup pokládky má být alespoň 20 cm. Při
křivém půdorysu se předem stanoví, na které straně místnosti

se lamely budou seřezávat.
U stěn, dveřních rámů a dalších vertikálních konstrukcí se
ponechávají dilatační spáry: v místnostech s nízkou
relativní vlhkostí (30 - 50 %) více než 3 - 5 mm,
v místnostech s vysokou relativní vlhkostí (50 - 90 %) více
než 5 - 8 mm. Hotová podlaha nesmí nikde být v přímém

kontaktu s pevnými vertikálními konstrukcemi.
Pokud jde o přechody v ploše podlahy, doporučení výrobců se
velmi liší, proto je třeba dodržovat návod k pokládce
konkrétní podlahy s ohledem na velikost a tvar místnosti.
Obvykle se přechody dělají, je-li povrch delší než 12 m ve
směru délky lamel, delší než 8 m ve směru postupu pokládky,

ve dveřích, při různé výšce podlah.
Způsob instalace zakončovacích lišt závisí na jejich typu.
Bez ohledu na použitý systém však platí, že ačkoliv lišty
leží na podlaze, za žádných okolností se k ní nepřipevňují -

ani mechanicky, ani lepidlem. Upevňují se pouze na zeď.
Podle Asociace evropských výrobců laminátových podlah se u
hotové podlahy připouštějí tyto tolerance: Maximální výškový
rozdíl mezi lamelami 0,10 mm, místně až 0,15 mm. Šířkové
prohnutí nebo vyboulení lamely 0,25 mm. Spáry mezi lamelami

široké nejvýše 0,2 mm.

(len)

Pramen: Asociace evropských výrobců laminátových podlah