|
Možností
regulace teploty topné vody je opět několik. Při využití nízkoteplotních
zdrojů tepla přivádíme vodu k rozdělovači topných okruhů
již v požadované teplotě. Další variantou je zdroj tepla
s tepelným spádem 75 ºC – 60 ºC, regulace vody na
požadovaný tepelný spád probíhá
přímo u zdroje nebo na rozdělovači topných okruhů. Tyto rozdělovače
mohou být osazeny armaturou, která udržuje konstantní nastavenou
teplotu. Nastavení požadované teploty se provádí mechanicky.
Tato armatura se doporučuje u ploch teplovodního podlahového vytápění
do 50 až 70 m2. Cena se pohybuje kolem 1000 Kč, její
nevýhodou je, že uživatel musí sám reagovat na aktuální
teplotu a regulovat topení ručně. Pohodlnější, ale také cenově
náročnější variantou může být trojcestný ventil a ekvitermní
regulace, kdy teplotu topné vody řídí venkovní čidla teploty
vzduchu, topné vody a konstantní nastavení topné křivky. Cena
tohoto zařízení se pohybuje kolem 6000 Kč, výhodou je snadná
montáž a téměř bezobslužný provoz zařízení, kdy stačí
nastavit celoroční program a dle aktuálních potřeb jej případně
korigovat.
Systémy
teplovodního podlahového vytápění
Mokré
systémy
Otopnou
desku tvoří cementová směs nebo samonivelační anhydritová směs
a potrubí je možné pokládat na rovnou plochu tepelné izolace s různou
roztečí potrubí. Na tepelnou izolaci je nutné použít krycí fólii,
která zabraňuje protečení cementové směsi pod tepelnou izolaci
a vytvoření tepelného mostu. Tento způsob je finančně méně nákladný
a šetří materiál, klade ovšem větší nároky na zručnost a
kvalitu montérů. Je také náchylnější
k poškození při dalších stavebních pracích. Další
možností je pokládka systémové izolační desky, do jejíchž
vylisovaných výstupků se snadno montuje potrubí. Systémová
deska je po obvodě opatřena zámky, které umožňují rychlé
sestavení na plochu, a výrazně snižuje možnost výskytu tepelných
mostů. Celá montáž je velice jednoduchá a rychlá. Potrubí je
zapuštěné v systémové desce, nebezpečí jeho poškození
je minimální a montéři se mohou bez většího omezení
pohybovat po montovaných plochách.
Suché
systémy
Používají
se v prostorách, kde není přípustné větší zatížení
vodorovné konstrukce, např. u půdních vestaveb s dřevěnou
konstrukcí podlah nebo u dřevostaveb. Základním materiálem jsou
systémové izolační desky, teplovodivé lamely z pozinkovaného
plechu, které se vtlačí do vylisovaných výstupků systémové
desky a dále slouží k uložení potrubí a zlepšení přenosu
tepla. Výhodou tohoto systému je rychlá montáž, možnost okamžitého
uvedení do provozu a nízká akumulační schopnost, která umožňuje
velmi rychle reagovat na požadované změny teplot. Montáž tohoto
systému klade vysoké nároky na zkušenost a zručnost montérů
pokládajících suchý systém teplovodního podlahového vytápění,
krycích desek a vrchní skladby podlahy (dlažba, lamino, koberec a
jiné).
Elektrické
podlahové vytápění
Hlavní
předností elektrického podlahového vytápění je velmi
snadná a rychlá regulace teploty jednotlivých místností nezávisle
na sobě.
Obecně
se do obytných místností doporučuje výkon kolem 100 W/m2,
do koupelen, kde vyžadujeme
vyšší teplotu (30 – 33 ºC), nebo starších rodinných
domků, které nesplňují současné stavební normy a mají vysoké
tepelné ztráty podlahou, se navrhuje výkon vyšší. Návrh příkonu
a konečný výkon závisí na skladbě podlahy, způsobu provozu a
požadavcích uživatele. Teplotu podlahy při vyšším instalovaném
výkonu je vždy nutno kontrolovat termostatem. Systémy elektrického
podlahového vytápění lze provést jako poloakumulační (smíšené)
nebo přímotopné (tenkovrstvé). Existuje také systém akumulační,
ten se však z důvodů velké tepelné setrvačnosti a
problematické regulace používá méně často.
U
poloakumulačních systémů je topný prvek umístěn v akumulační
betonové vrstvě 5 – 6 cm silné nebo přímo na izolaci, kde se
následně betonem zalije.
U
přímotopných systémů je topný prvek uložen přímo pod
podlahovou krytinou v pružném lepícím tmelu, který se nanáší
na betonovou vrstvu.
Mezi
smyčky topného kabelu, co nejblíže k nášlapné vrstvě se
umisťuje podlahová sonda, která hlídá náběh teploty, umožňuje
udržovat nastavenou teplotu podlahy a brání tak jejímu přetápění.
Důležitá
je dobrá izolace. Absence izolační vrstvy může způsobit neúměrně
dlouhou dobu natápění, případně fakt, že podlaha nedosáhne
požadované teploty vůbec. U nových podlah se doporučuje použít
extrudovaný polystyren v minimální tloušťce 6 cm, nejlépe
ve dvou vrstvách (2 x 3 cm).
Rekonstrukce
V případě
rekonstrukcí by se na starou podlahu měla instalovat nejdříve
izolační vrstva. Pro tyto účely s ohledem na co nejmenší
navýšení podlahy existují tenké (2 mm) polystyrenové izolace.
Tyto materiály sice plně nenahradí klasickou izolační vrstvu,
zvýší však tepelný odpor podlahy, zpomalí tok tepla dolů a
urychlí prohřátí nášlapné vrstvy.
Kabely
nebo topné rohože
Elektrické
podlahové topení lze montovat dvěma způsoby – kabely nebo
pomocí topných rohoží. Výhodou samostatných kabelů je vyšší
flexibilita při montáži, kterou lze využít v členitých
nebo nepravidelných místnostech nebo při vyhýbání se předmětům,
variabilita plošného příkonu a nižší pořizovací cena. Nevýhodou
je náročnější montáž, smyčky topného meandru se musí tvořit
a fixovat k podkladu ručně. Topné rohože o tloušťce 3 až
6 mm se vyrábějí z topných kabelů jako šité nebo lepené. Na
podlahu se ukládají do vrstvy samonivelační hmoty (10 až 15
mm). Výhodou je nízká stavební výška podlahy a snazší montáž.
Další
alternativou jsou topné fólie, které jsou jen cca 0,4 mm silné a
využívají se k instalaci přímo pod plovoucí podlahu. Výrobci
je doporučují jako vhodnou alternativu podlahového vytápění k laminátovým
i dřevěným podlahám. Technické parametry této fólie zaručují
dodržení důležitých teplotních limitů pro odolnost podlahových
materiálů i požadavky hygienických norem, velmi dobrou
regulovatelnost teploty, jednoduchou montáž a odolnost proti
mechanickému poškození.
Volba
podlahové krytiny
Keramická
dlažba je nejvhodnější krytina na podlahové vytápění, má
vysokou tepelnou vodivost, je pevně přilepena k podkladu.
Plastové
podlahy a koberce mají horší přenos tepla. Musí být celoplošně
lepené, koberce nesmějí mít pěnovou podložku a jejich tloušťka
by neměla překročit 1 cm.
U
dřevěné podlahy musíme počítat s tím, že dřevo je živý
materiál a vlivem tepla a vzdušné vlhkosti reaguje, navíc
izoluje. Vhodnou alternativou jsou vícevrstvé dřevěné podlahy,
které mají díky své struktuře větší stabilitu. Ale i ty
mohou vytvořit spáry. Pro lepší přenos tepla se doporučuje
podlahu celoplošně přilepit. Existují i speciální systémy pro
instalaci podlahového topení pod dřevěnou podlahu, například
odizolované profilované hliníkové mřížky s drážkami pro uložení
topného kabelu (tloušťka plata včetně izolace 13 mm), na které
se přímo pokládá dřevěná nebo laminátová podlaha.
Možnost použití dřevěné nebo laminátové podlahy na
podlahové vytápění musí být uvedena od výrobce.
Předpoklady
pro instalaci a efektivní využití podlahového topení
kvalitní
zateplení domu
Kvalitní zateplení domu snižuje nejen tepelné ztráty během
provozu, ale především výši pořizovacích nákladů. Například
při snížení tepelných ztrát u domu s vytápěnou plochou 120 m2
o 3 kW poklesnou investiční náklady u vodního systému
(zmenšením roztečí potrubí) o 75 až 180 Kč/m. Z pohledu
stavebníka to znamená úsporu 9 až 22 tisíc Kč.
2. úroveň regulace
Při výběru zdroje tepla, který má rozhodující vliv na
ekonomiku a ekologičnost provozu, je vhodné porovnávat parametry
výše ceny a úrovně dosažené kvality regulace. Ne vždy totiž
platí, že čím vyšší cena regulačních prvků od renomovaných
firem, tím vyšší úspory. Vysokého provozního komfortu a úrovně
regulace lze při nižších nákladech dosáhnout i s regulačními
prvky od některých tuzemských výrobců.
3. prostor pro izolaci
Pro montáž podlahového vytápění je nutné mít dům projektován
tak, aby v místnostech určených k montáži byl v podlaze dostatečný
prostor pro tepelnou izolaci (v přízemí a nad nevytápěnými
prostorami minimálně 60 mm plus topná deska, v místnostech nad
vytápěnými prostorami 30 mm plus topná deska).
4. kvalita potrubí
Tím nejdůležitějším faktorem pro rozhodnutí, zda podlahové
vytápění použít, zůstává však ve většině případů cena
podlahové plochy. Zde je třeba nejdříve zvážit, jaké materiály
pro podlahové vytápění použít a zda má smysl používat
materiály s nízkou životností jako výměnu za snížení ceny.
Tam, kde nestačí výkon
V případě nedostatečného výkonu podlahového vytápění ve více
místnostech je vhodné použít kombinaci s otopnými tělesy se
samostatně řízenou teplotou, nebo s napojením na nízkoteplotní
systém podlahového vytápění. Výkon vodního podlahového topení
je omezen na 90 - 100 W/m2 , a proto tepelné ztráty
koupelen nemusí pokrýt. V takovém případě se doporučuje
osadit koupelnu ještě koupelnovým tělesem (žebříkem).
Dům, ve kterém by neměl nastat nedostatek výkonu, lze obecně
definovat jako dům dosahující minimálního tepelného odporu stěn
R = 3,0 m2 K/W, osazený okny s nižším prostupem tepla
než k = 1,9 W/m2K
(včetně rámů). Výjimku mohou při dodržení podmínek zateplení
tvořit malé místnosti (zejména rohové), místnosti s vyšším
objemem větrání (WC) nebo místnosti s nadstandardní plochou
oken.
va,
Odborná spolupráce: Josef Tareš, Vladimír Kudrna
|