Když člověk není poleno

 

Asi každý, kdo to zažil, potvrdí, že rekonstruovat dům bývá horší než stavět. Existují však lidé, kteří se do svépomocné rekonstrukce pouštějí nejen s chutí, ale i s fantazií a fortelem. Když půjdete ve Slaném ulicí od školy ke kostelíku, určitě nepřehlédnete upravený řadový dům, který mezi ostatními svítí barevnou fasádou. Exteriér, interiér, zahrada v nedalekém Kamenném Mostě, to všechno je dílem majitele s renesančními dovednostmi, Michala Baloga.

Při přestavbě domu bylo nejdříve potřeba vyřešit jeho dispozice. Jednoduchá stará stavba se rozšířila, na místě bývalého dvorku je dnes obývací pokoj s východem na prostornou terasu. Silné zdi poskytly příležitost pro vytvoření výklenků na chodbě a v kuchyni,  přízemí je prosvětlené obloukovými průchody bez dveří.
Celý interiér je důsledně koncipován ve středomořském stylu. Už při vstupu zaujme modrá štukovaná chodba s řadou stylových detailů i nástěnnou freskou. Podlahy na chodbě a v kuchyni jsou řešené dlažbou, v průchodu k obývací části a koupelně PVC krytinou. S dlažbou v kuchyni ladí obklady z opuky i vlastnoručně vyrobená kuchyňská linka a stůl v zelenkavém tónu. V koupelně a na WC byly použity růžové keramické obklady a opět dlažba. Majitele ještě čeká dokončení rekonstrukce v obývacím pokoji a v patře a také pokračování výstavby na zahradě, která dnes v ničem nepřipomíná původní užitný pozemek v zahrádkářské kolonii. Záhony zeleniny a brambor se změnily v rekreační zahradu s řadou zajímavých stavebních prvků, od domečku přes venkovní sprchu, branku, studnu s rumpálem, krb po altán. Všechny sjednocuje obklad z opuky, v místě nejdostupnějšího materiálu.

Ani se nechce věřit, že to všechno vymyslel a také perfektně provedl jeden člověk. Michal Balog není ani známý a uznávaný architekt, výtvarník, ani vyučený truhlář, kameník, obkladač, štukatér, svářeč, ale všestranně nadaný samouk, kterému osud nedopřál rozvíjet talent na studiích a uplatnit jej v širším měřítku. Když se v padesátých letech narodíte jako jedno ze čtyř dětí v chudé rodině školníka a máte otce alkoholika, je to úplně jiná situace než narodit se třeba do rodiny architektů nebo lékařů.

Štukované detaily kolem dveří v chodbě dokreslují středomořskou atmosféru.

Freska s pražským motivem přitahuje pohled a dodává chodbě hloubku.

Od dvanácti let Michal pomáhal mamince jako „topič“ ve škole a měl na starosti kamna ve všech jednadvaceti třídách. S pár dvojkami skončil základní školu a hajdy do učení. V družstvu Znak Praha se vyučil rytcem kovů a v životě pak dělal kdeco – zlatníka, medailéra, tiskaře, stěhováka, učil výtvarnou výchovu, v patnácti spoluzakládal kapelu a dalších patnáct let hráli na zábavách za stovku, párek a pět piv a za neustálé nelibosti vládnoucí strany, podle níž propagovali západní hudbu. Po listopadu si s bratrem otevřeli první soukromou hospodu ve Slaném, s bratrem také začali s truhlařinou a truhlářská dílna funguje už devět let. Odmalička rád kreslil a maloval, vítězil i v celostátních soutěžích. S úsměvem vzpomíná na to, jak v roce 1970 vyhrál první cenu ve výtvarné soutěži, cestu do Maďarska: „Byl jsem tehdy „mánička“ a v občance jsem měl krátké vlasy. Na hranicích mě hnali – ostříhat, nebo hybaj zpátky. Měl jsem svou čest, tak jsem se otočil a vydal se pěšky s těžkým kufrem a dvacetikorunou domů. V Bratislavě na mě koukali jako na zjevení, když jsem se ptal, kudy se jde do Prahy. Putoval jsem po dálnici a naštěstí u Brna potkal strejdu, který mi dal stovku na vlak a rohlík se sýrem. Po čtyřech dnech jsem byl doma, k úžasu rodičů, předpokládajících, že si zrovna prohlížím Budapešť.“
Není tak časté, aby představivost šla ruku v ruce se schopností všechny představy realizovat na špičkové řemeslné úrovni. „Nejlíp se mi přemýšlí v noci, když všichni spí. Svoje návrhy vidím před očima a mám rád všechny materiály – z každého se dá udělat něco pěkného. Spoustu dovedností jsem okoukal a vždycky si ještě něco přidám – vyučení truhláři v naší dílně na mě zahlíželi, když jsem jim po dvou letech dělal mistra, že jsem „pedant na milimetr“. Než se pustím do něčeho nového, pročtu si literaturu a pak už to jde skoro samo. Když člověk není poleno, naučí se všechno,“ říká Michal Balog.

Také kuchyňská linka je vlastním dílem

Opukou je obložený nejen zahradní domek, ale všechny stavební prvky v zahradě včetně sprchy, studny nebo krbu.

luk