Dobrá rada

Rekonstrukce podlah na chatách a chalupách

Chaty, chatky, chalupy a chaloupky mají bezesporu v Čechách
tradici. Ať již se jedná o horské roubenky, venkovská
stavení nebo chatky okolo řek a rybníků. Každý majitel
rekreačního objektu ví, že kromě příjemných chvilek
strávených mimo město obnáší chalupaření i spoustu práce.
Někdo dá přednost původnímu stavení se studnou a smaltovaným
umyvadlem, někdo si dopřeje civilizační vymoženosti, ale
v obou případech je nutné renovovat, přestavovat. Podlahy
bývají v rekreačních objektech jedním z podstatných
stavebních prvků, které je třeba obnovit. Jaké materiály
jsou k tomu vhodné a jaké podmínky musí být před pokládkou splněny?
Výběr materiálu pro podlahy na chalupách bývá složitější než
do prostor, které obýváme denně. Musíme brát v úvahu velké
klimatické rozpětí, změny teplot a vzdušné vlhkosti. Zejména
v zimě, když potřebujeme rychle vytopit stavení, které přes
týden promrzlo, se může teplota zvýšit až o 20 oC. Dalším
problémem je vlhkost, ať už spojená s blízkostí řeky,
rybníka nebo sněhu, který se pravidelně neodhazuje, chatou
ležící v údolí apod. Dále by měl vzít investor v úvahu
stupeň zatížení, jakému budou podlahy vystaveny. Jestli se
jedná o frekventované místnosti, chodby, kde se chodí v                                                                               botách, nebo spíš obytné pokoje.
Před samotnou pokládkou musí být splněny následující
podmínky. Objekt má být suchý, dostatečně odizolovaný,                                                                           podklad pevný a rovný.
Izolace může být provedena suchou nebo mokrou cestou.
Náročnější, mokrá varianta znamená betonovat. Beton se
nalije na podklad tvořený lepenkou a polystyrenem. Výhodou
tohoto způsobu izolace je vysoká pevnost a dlouhá životnost.
Nevýhodou je složitější příprava, časová náročnost, poměrně
velká výška (8 - 10 cm) výsledné podkladní vrstvy, vysoká
hmotnost (nelze použít v patrech) a zatížení objektu
vlhkostí (vysychá 3 - 4 měsíce), při nedostatečném vyschnutí                             se může poškodit dřevěná podlaha.
Suchá cesta spočívá v tom, že se na lepenku nasype izolační
materiál nebo se vytvoří roštová konstrukce, na niž se
položí dřevotřískové nebo jiné deskové materiály. Tato                                                                                   metoda je sice dražší, ale rychlejší a jednodušší.
Problémy mohou nastat se spodní nebo tlakovou vodou,v                                                                takových případech je radno obrátit se na sanační firmu.
Klasickým materiálem používaným na podlahy ve venkovských
chalupách je samozřejmě dřevo. Výhodou dřeva je jeho dlouhá
životnost, vezměme v úvahu, že dřevěné podlahy na hradech
a zámcích přežily staletí. Podle výšky nášlapné vrstvy se
mohou několikrát renovovat (viz. článek Renovace starých
dřevěných parket z č. březen - duben 2004), jsou tolerantní
k přiměřeným změnám vlhkosti a nabízí se několik variant
povrchové úpravy. Prudké změny klimatu nejlépe snáší podlaha
ošetřená olejem a voskem, také lokální opravy jsou                                                                                       jednodušší, opravovaná část se rychle sjednotí s okolím.
Lak je méně náročný na údržbu, ale prudké změny teploty
a vzdušné vlhkosti na něm mohou nadělat daleko větší škody.
Obvykle nesnese rozpínání dřeva a praskne po celé délce
parkety. Také provedení lokální opravy např. při poškrábání                            je složitější.
Povrchová úprava dřeva by měla být provedena vždy, ať se
jedná o parkety nebo klasická prkna. Dřevo pro interiérové
použití musí být zdravé a dostatečně vysušené (normy praví
7 - 12 %), aby se dosáhlo rovnovážného stavu vlhkosti ve
dřevě a daném interiéru. Ve vlhčích místnostech by se měl
materiál před pokládkou nechat aklimatizovat cca 4 - 6 týdnů.
Častým problémem chalup bývají různí škůdci, houby a plísně.
Proto bychom měli veškeré dřevo hrubé stavby, trámy, latě,
podkladový materiál apod. ošetřit fungicidním prostředkem.
Samozřejmě, čím nižší vlhkosti dosáhneme, tím více snižujeme                        škůdcům šanci na přežití.
Pokud jde o volbu dřeviny, velmi vhodné, zejména do horských
chalup, a cenově dostupné, jsou smrkové palubky. Mohou být
použity jako samonosné i krycí. Velmi příjemným estetickým
dojmem působí borové palubky. Oproti smrkovým jsou poněkud
dražší. Vzhledem k vysokému obsahu pryskyřice se může
u borovice stát, že dlouho lepí a mohou pouštět pryskyřici,
a to i po několika letech a navzdory povrchové úpravě.
Dalšími variantami může být dub, jasan, akácie, modřín (zde                                                                    opět pozor na vysoký obsah olejů a pryskyřice).
V době plovoucích podlah se samozřejmě nabízí i alternativa
vícevrstvé dřevěné podlahy. Na trhu seženete různá
provedení, včetně imitací starých podlah pro stylové
interiéry. Cena takové krytiny je však několikanásobně vyšší.
Pokud uvažujeme o podlaze laminátové, musíme počítat s tím,
že je daleko choulostivější na vodu. Na rozdíl od dřeva,
které je k přiměřenému množství vlhkosti relativně
tolerantní, na laminátu voda zanechá nenapravitelné škody.
Velké výkyvy teplot a vzdušné vlhkosti vedou k nabobtnání
a následně ke zborcení podlahy. Alternativou mohou být
laminátové podlahy s impregnovanou HDF deskou, ani ty však
do extrémně vlhkého prostředí nelze doporučit. Pokud jde
o odolnost povrchu, opět musíme zvážit, jak moc bude podlaha
namáhána. Do frekventovaných místností volte raději podlahu                                                                        s vyšší zátěžovou třídou (alespoň tř. 31).

va

Na článku spolupracovali A. Vondra (fa Rieger),                                                                                               L.Plášek (fa Design parket), V. Klopec (fa Ardor)